Výměnný pobyt Německu
Zdravím všechny milé čtenáře,
dnes bude příspěvek spíše celkové zhodnocení výměnného pobytu v Německu, kterého jsem se zúčastnila před týdnem. Městečko, ve kterém probíhala výměna se jmenuje Nördlingen.
Do Německa jsem byla natěšená, právě protože první setkání s výměnnými studenty proběhlo u nás. A tak jsem věděla do čeho zhruba jdu, i když jisté obavy tam byly. Má výměnná studentka patřila do party holek, které nám s kamarádkami skvěle sedly a vlastně všechny jsme měly právě ty slečny jakou své partnery pro výměnu.
Na cestě ve vlaku jsme sledovali film Deník Anny Frank, i když nám to nepřišlo zrovna vhodné vzhledem k tomu, kam jsme měli namířeno. Tak teď už nic víc o detailech. Přijeli jsem na nádraží a čekalo nás příjemné přivítání našimi rodinami. Z té mojí jsem měla příjemný pocit, i když jsem svou partnerku znala, tak o její rodině jsem nevěděla téměř nic.
Po pár dnech dnech jsem o němcích zjistili pár věcí:
- Všichni jsou tam nábožensky založení, což u nás v dnešní době není zvykem
- Snad celá třída byla milionářů
- I když je Německo blízko, je tu zcela jiná mentalita
- PIVO A VÍNO OD 16-ti LET
- Němci se umí bavit
- Ženy se tam malují zřejmě až od 30-ti
- Jiný školní systém
- a dalších 50 k zbytečností
Celkový pobyt na mě působil příjemně, i když bylo pár věcí co mě rozčílili bylo, ale to se stává snad všude. Vzhledem k tomu že mou rutinní záležitostí je líčení, byl pro mě nezvyk být proto středem pozornosti každý den v ranním autobuse. Jeden den jsem se odvážila dát si červený lesk na rty.. no myslela jsem že mě z toho autobusu snad vyhodí.
Byli jsem se podívat o město dál a bylo tam strašně krásně. Na hodně domech byly růže a jak to tam celkově působilo, tak jsem si připadala jako v Holandsku. Ani nevím proč. I například Nördlingen je město, kde vidíte jen krásné a typicky německé domy. Mohu říct, že život tam bych si dokázala představit.
Nechci urazit žádnou Němku, ale alespoň já mám dojem, že je tu více hezkých mužů než než žen. U nás potkám krásnou slečnu na každém rohu, ale tam jsem měla co dělat. Samozřejmě výjimky se našly. Tak aspoň nebylo tolik konkurence, haha.
Nejemotivnější z celé výměny byl odjezd. Když odjížděli Němci z Česka, tak jsem fakt brečela, ale v Německu mě to nějak nechytlo, nevím proč. Ale jen do doby, kdy se ke mně někdo napřiřítil a nezačal mě mačakt. Byla to maminka právě mojí partnerky, strašně jí to vzalo. Já jsem si ani netroufla říct po dobu výměny, že bych jí až tak přirostla k srdci. No rozplakala jsem se také. Před odjezdem mě na nádraží ještě třikrát umačkala a pak jsem ubrečená odjela. Málem jsem zapomněla zmínit, že jsem od své rodiny dostala rámeček se společnými fotkami a vzkaz, což mě moc potěšilo.
To je asi vše z výměny. Další článek už se zaměří na něco jiného a bude brzy! Doufám, že to někdo dokázal přečíst do konce, haha.
Mějte se krásně, skládejte básně
Vaše Katie a
